Znovuzrození

Šla jsem v létě v roce 2015 kolem kostela, co byl blízko náměstí městečka Windsor, kde jsem v roce 2011/2012 pracovala. Vzala jsem si tam nějakou brožurku...a najednou to přišlo.

Pokud se podíváte do minulého příspěvku (Léčebna Bohnice) tak zjistíte, že mi křest a vlastně tím vstup do církve doporučila jedna paní, co pomáhala tátovi s uzdravením kolene. Myslela jsem si tehdy, že se spadla z višně, jak se říká. Ale najednou to tu bylo. V ten moment, kdy jsem stála v kostele, jsem věděla, že se chci nechat pokřtít. Ani nevím kde se to vzalo, asi na mne pán Bůh seslal svého Ducha Svatého. :-) bylo to z čista jasna.

Když jsem se z dovolené vrátila domů. Hned druhý den jsem se sebrala a šla do nejbližšího kostela v místě bydliště. Bylo mi jedno, jaká je to církev, o to jsem se nestarala, nicméně byl to římskokatolický kostel. Zrovna byl farář v zákristii, tak jsem sebrala odvahu a zeptala se ho, zda bych se mohla nechat pokřtít. Zeptal se jestli opravdu nejsem pokřtěná, a to jsem s klidem mohla odpovědět, že nikoliv, moji rodiče jsou nevěřící.

Poprvé jsem vedla rozhovor na téma Bůh a Ježíš právě s ním, s Jirkou Kordou, který je farářem (stále) kostela na Lhotce. Pak jsem se přidala ke skupině katechumenů, kteří se stejně jako já připravovali na křest a přijetí do církve, a tímto jsme byli vyučováni v křesťanské víře.

Byli jsme skvělá parta. Každý týden jsme se scházeli, četli z bible, Jirka nás z ní učil a my jsme mohli klást jakékoli otázky a vždy jsme na ně dostali odpověď.

A jak dlouho trvá příprava v katechumenátu? A co to slovo znamená?

Jak jsem psala, katechumen označuje ty, kdo se připravují na křest a přijetí do církve a jsou tudíž vyučováni v křesťanské víře. Období této přípravy na křest se nazývá katechumenát.

Katechumenát má trvat alespoň rok, aby každý měl dost času ke sžívání se s církví (což nemusí být vždy jednoduché), k životu z modlitby a z četby Písma, k prohloubení své víry a ke zrání svého rozhodnutí stát se Kristovým učedníkem. Právě tento rozměr prohlubuje katechumenát a mění původní sympatie ke křesťanství jakožto kulturnímu okruhu v hlubší setkání s Bohem.

Přesně za rok od vstupu mezi katechumeny, na první neděli postní před křestními Velikonocemi, následuje další významný krok, a to zařazení mezi čekatele křtu. Zatímco v průběhu katechumenátu lze přípravu přerušit či odložit, při vstupu mezi čekatele křtu katechumeni poprvé veřejně (v rámci farnosti) vyjadřují touhu po křtu. Proto by toto rozhodnutí mělo být opravdu zralé.

Za 50 dní od tohoto okamžiku, na Bílou sobotu, čekají katechumeny tři svátosti najednou – křest, biřmování a první sv.přijímání. Tento okamžik však vůbec není cílem, spíše prahem, ba počátkem plného života z víry.

Každý katechumen musí mít svého kmotra nebo kmotru. Kmotr má pomáhat dospělému křtěnci v uvedení do křesťanského života a má se snažit o to, aby pokřtěný vedl křesťanský život odpovídající přijaté svátosti a plnil si věrně s přijetím křtu spojené povinnosti a má přislíbit lidskou blízkost v situacích, které ho potkají, má se mu později také stát oporou v křesťanské víře.

Já bohužel ve svém okolí neměla nikoho, kdo by odpovídal požadavkům církve na kmotra, jako jsou například, že je katolíkem, přijal již Nejsvětější svátost neboli eucharistii (jinými slovy absolvoval první svaté přijímání), je biřmován, a také vede život v souladu s vírou a službou, kterou přijímá.

Naštěstí se mi nabídl sám Jirka, že může být mým kmotrem. Takže Jirka není jenom můj kněz, ale i kmotr. :-)

Na Bílou sobotu jsme tedy byli všichni pokřtěni. Začíná se bohoslužbou. Liturgie se dělí na několik částí:

Svátost velikonoční svíce Bohoslužba slova Bohoslužba křestní Bohoslužba eucharistická

Svátost velikonoční svíce se vždy koná po západu slunce mimo kostel svěcením velikonočního ohně. Od něj se rozsvítí velikonoční svíce (Paškál), a je knězem nebo jáhnem nesena v průvodu do ztemnělého kostela. Věřící si od ní zapalují vlastní svíce.

Zapálení svíce, tzv. paškálu

Bohoslužba slova je velmi dlouhá. Čte se celkem devět biblických čtení, z toho dvě jsou z Nového zákona.

Bohoslužba křestní.

Křest se udílí následujícím způsobem: Křtěnec je třikrát ponořen do křtitelnice nebo je mu třikrát nalita na hlavu požehnaná voda (to byl náš případ) a přitom jsou pronášena slova: “Já Tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.”

Samotný křest

Kromě samotného křtu nám Jirka (celebrant) udělil i svátost biřmování a poprvé jsme přijali svátost Těla a Krve Páně (eucharistii). Během obřadu se člověk zříkává zla a přijímá Ježíše Krista jakožto svého Pána a Dárce života.

Abyste měli představu, před křtem se celebrant ptá otázkami například: “Zříkáte se ducha zla? “Ano”, “I všeho, co působí?” “Ano”, “I všeho, čím se pyšní?” “Ano” a na závěr: “ Věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele Nebe i Země?” a my odpovíme: “Věřím”

Já při biřmování

Při obřadu také zapalujeme křestní svíčku, hořící svíce je symbolem Světla Kristova a dostaneme křestní rouško symbolizující bílý oděv, který jsme dostali na znamení čistoty a nového života. Oboje nám zůstává po křtu na památku.

Jirka Korda, farář a můj kmotr zapaluje křestní svíce

Nakonec se slaví bohoslužba eucharistická, kdy přijímáme svoje první svaté přijímání.

Kdyby někdo nevěděl, tak vysvětlím pojmy:

Křest - je svátostí, která stojí v základu křesťanského života, protože nás připojuje ke Kristovu dílu záchrany člověka z moci hříchu a smrti. Křest znamená “ponoření” se do vody, živlu života.

Biřmování - je podle nauky zmiňovaných církví svátost ustanovená Ježíšem Kristem, jejíž prostřednictvím křesťan od Boha dostává pečeť daru Ducha Svatého. Znamená tedy zvláštní vylití Ducha svatého.

Svátost eucharistie - je památkou Ježíšovy poslední večeře a jeho oběti na kříži. V každé eucharistii je Kristus přítomen. Věříme, že chléb a víno mají po proměnění podstatu Těla a Krve Kristovy, které potom přijímáme.

A tak v tento posvátný den, 26.3.2016, byla moje duše opět čistá, jako když se narodila.

Pro mě tím začal nový život, nový začátek.

Přeji Vám hezký zbytek týdne.

Katka

Naše parta, uprostřed Jiří Korda