Bojovník

Už je to pár let, vlastně od roku 2019, co jsem stabilizovaná. Nemám příznaky svého onemocnění. Nicméně za poslední dva roky až poslední rok se udály události, které ovlivnily celkové moje momentální zdraví. Minulý rok se mi změnilo jedno antipsychotikum a to, že jsem přešla z quetiapinu na leponex. Špatně se mi totiž spalo, hodně jsem se budila a měla často noční můry. Ty jsem si během té doby spojovala s duchovnem. Hodně často se mi zdálo totiž o zlu a jeho následcích. A vlastně když jsem se v noci z takové noční můry vzbudila, tak jsem po celém těle cítila energie. Vždy jsem si vzala růženec. Cítila jsem po něm takovou jemnou energii, která překrývala tu energii z noční můry. Proto jsem si myslela, že to souvisí se spiritualitou. Podle mojí doktorky to byly spíše reziduální příznaky onemocnění. A nejspíš měla pravdu. Od té doby, co mám leponex, krásně spím. I když teď jsem měla také výkyv a o tom bych chtěla říct víc.

Pamatuju si, když jsme měli peer kurz, a to je tak rok 2021, tak na začátku se vždycky přednášející ptal, jak se máme a jak se cítíme. A já: že vždycky super, mám se dobře, všechno je ok, nemám žádné problémy ani výkyvy. A pak říkali ostatní…. Pokaždé něco měli, panické ataky, úzkosti, deprese…. Bylo mi jich líto a já si říkala, jaké mám štěstí a požehnání, že nic z toho už nemám. I jsem se dost divila, že to tak mají, ani nevím proč, asi jsem si myslela, že když je někdo peerem, že je úplně v pohodě, zalitý sluncem a na obláčku. Jak jsem se mýlila…teď jsem ve stejné situaci, jako byli tito peeři. A že i o tom je proces zotavování. Není to o tom, že bych neměla žádné problémy, ale mám problémy a učím se s nimi pracovat. Právě jak jsem změnila lék (ten leponex), začalo mi být fyzicky špatně po ránu. Jsem po něm hodně utlumená, je mi fyzicky zle, mám stažený žaludek, cítím se na omdlení a mám zvláštní návaly, a pak jako bych měla opustit tělo, tak divně ho cítím - necítím. Je to dost nepříjemný stav, a ty rána trpím. Někdy to trvá hodinu, dvě, a někdy to trvá do té doby, než se z toho vyspím, a to je někdy odpoledne po práci. Není to jednoduché, ale snažím se to brát pozitivně a říkám si, že je spousta lidí, co je na tom daleko hůř. Někdy mi toto vědomí pomůže, někdy ne, ale říkám si, že každý si táhne to břemeno a já mám výhodu v tom, že jako věřící věřím, že toto břemeno se mnou nese Ježíš Kristus. Včera jsem měla menší prozření, a uvědomila jsem si, že vždycky je na konci tunelu světlo, a že je potřeba vydržet a být trpělivý a nějaký zázrak se stane.. Ještě jsem neřekla, že mi paní doktorka přidala na konci roku 2023 další antipsychotikum na ráno, které by mělo mít za úkol aktivizovat. Lék se jmenuje reagila. Necítím změnu v aktivizaci, ale myslím si, že to hodně ovlivnilo moje chutě na jídlo. Od té doby, co ho mám, jsem zhubla asi 6 kg. To je opravdu zázrak. Nikdy bych nevěřila, že taková čokoláda mi vydrží doma týden, protože jsem si vždycky vzala dva tři čtverečky denně, a víc jsem nepotřebovala. Ani jsem k tomu nepotřebovala nějakou sebedisciplínu, šlo to samo, nějak přirozeně.

Co se týče režimu, dost mi pomáhá můj nový pes, které ho jsem si pořídila před rokem. Musím ho pravidelně venčit. A ven musím i když se mi nechce, nebo je venku ošklivo, prostě každý den ráno, odpoledne, večer, za jakékoliv situace.

Celkově vzato je to ale neustálý boj. Se svým fyzickým zdravím, a následně i s tím psychickým. Dost mě totiž vyčerpává také to, že se léky neustále upravují, jednou se přidají, pak se zase ubere, znovu nasazuje, atd. Dokonce se mi spustily i úzkosti, ale zjistila jsem, že to bylo většinou po pití kávy. Takže tu teď omezím.

Bůh ví, kam mě moje kroky zavedou, ale budu doufat, že se tahle situace pohne správným směrem, a že se mi do budoucna uleví a opět spraví zdraví, tak jak bych si přála…a když ne, tak nezoufat a být vděčný i za to, jak to momentálně je, a že to není horší…

Těm, kdo bojují stejně jako já, přeji hodně síly a trpělivosti, hodně podpory a dobrého zázemí. Ať Vás síla provází.

Jsme totiž bojovníci!

Vaše Katka. ✨