Schizoafektivní porucha

Co to je?

Schizoafektivní porucha je časté psychické onemocnění. Na rozdíl od schizofrenie se vyskytuje současně s bludy a halucinacemi také porucha nálady. Nálada je chorobně smutná nebo naopak radostná se zvýšeným sebevědomím.

Podle převládajících rysů nálady je možné rozlišovat typ manický, depresivní a smíšený. Depresivní nálada bývá spojena s útlumem chování, bezradností, pokusy spáchat sebevraždu apod. Nemocný může trpět bludem, že spáchal něco hrozného, co zničí jeho rodinu nebo ublíží někomu jinému či má halucinace, nejčastěji sluchové nebo zrakové. Při příliš radostné náladě se stává, že má člověk ohromné sebevědomí a myslí si, že všechno dokáže a má bez důvodu velkou radost. Může každému radit a hrnout se do všech aktivit, být nekritický. Obecně je prognóza toho onemocnění poměrně dobrá a dochází ve srovnání se schizofrenií k menším změnám v osobnosti.

Příznaky:

Příznaky se rozlišují na pozitivní a negativní.

Pozitivní příznaky znamenají, že člověku oproti běžnému stavu něco přebývá, a jejich léčba bývá úspěšnější. Patří mezi ně:

• bludy (mylná a nevyvratitelná přesvědčení),

• sluchové, zrakové a další halucinace,

• zmatené myšlení a řeč,

• neúčelné jednání.

Negativní příznaky představují nedostatek. Výrazně zhoršují kvalitu života a hůře se léčí. Řadí se k nim:

• abulie (nedostatek vůle, ztráta motivace),

• alogie (ochuzení řeči),

• anhedonie (neschopnost prožívat radost),

• asocialita (neschopnost vytvářet sociální vztahy),

• otupělost,

• oploštělé emoce.

Léčba

V léčbě schizoafektivní poruchy se kombinují léky na schizofrenii (neboli antipsychotika) s antidepresivy u nemocných s chorobně skleslou náladou či s takzvanými stabilizátory nálady u pacientů s rozpínavou radostnou náladou. Některá antipsychotika mají příznivý vliv na náladu, proto se dnes v léčbě schizofrenie prosazují čím dál více. Jsou to především léky obsahující účinnou látku risperidon nebo olanzapin. U silně depresivních jedinců může být velmi účinná elektrokonvulzivní terapie (lidově „elektrošoky“). Ačkoliv na pohled vypadá tato terapie podivně a může v nepoučených lidech vzbuzovat strach, má úžasné výsledky. Pro osoby, jež vyzkoušely mnoho léků s malým účinkem a jsou stále silně depresivní, má její doporučení stále velký význam (viz článek o elektrokonvulzivní terapii). Trvá krátce, má minimum nežádoucích účinků a opravdu mnoho lidí je potom jako znovuzrozených.

U mě se nemoc diagnostikovala několik let. Jak jsem psala v minulém článku, moje první diagnóza byla paranoidní schizofrenie, cca po dvou letech mi přidělili bipolární poruchu (zřejmě kvůli poruchám nálad) a nakonec mi dali diagnózu, co mám dodnes, a to je schizoafektivní porucha smíšeného typu právě díky halucinacím a střídání depresí a mánií. Myslím, že to sedí nejvíce a paní doktorka diagnózu trefila přesně.

A jak se mi žilo a žije teď s touto nemocí?

Samozřejmě úplně nejhorší okamžiky byly na začátku onemocnění, kdy se ještě nemoc neléčila a měla jsem psychózu rozjetou naplno se všemi příznaky. Na to vzpomínám velmi nerada, bylo to těžké a měla jsem štěstí, že se mi nic nestalo a dopadlo to vlastně dobře, šla jsem se s tím léčit do nemocnice a nechala si nasadit psychiatrickou léčbu.

Postupem času, ač některé příznaky stále přetrvávaly, jako byly cizí myšlenky a hlasy, tak ale jsem přestala mít deprese a výkyvy nálad. Dalo se s tím žít a taky pracovat. Přesto jsem často měnila práce, které mi nevyhovovaly, nebo kvůli relapsu jsem se dostala zpátky do nemocnice (viz článek medikace), a tak jsem práci opustila a našla si novou, kterou bych zvládla po psychické i fyzické stránce. Člověk je po hospitalizaci hodně unavený, nebo alespoň já byla často unavená a musela jsem nabírat zpátky sílu a energii.

Po nějakém čase, někdy v roce 2017 až 2018 jsem se dostala do takové pohody, že i myšlenky a hlasy stále ubývaly, až téměř zmizely. To byl opravdu velký úspěch, ale trvalo to jen půl roku a začala mě pokoušet myšlenka, že začnu pod dohledem doktorky s vysazováním léků, že se cítím dobře a léky třeba už nebudu potřebovat. Bylo by to skvělé, žít normálně a bez léků! Hotový sen!

Sen se potom bohužel rozpadl, když jsem znovu dostala psychózu. Ale takový je život, zkusila jsem to a poznala, že léky mám na celý život a je to OK. Nicméně i to mělo dobrý vliv na moje budoucí zdraví. Dostala jsem lepší léky, novější a ke všemu v depotní injekci, na kterou chodím pouze jednou za tři měsíce!! Naprostá balada..

A s tím zmizely i příznaky nemoci. Žádné hlasy ani cizí, zlé myšlenky, žádná agresivita nebo cítění energií (i když občas je cítím v kostele nebo ve spánku, když se v noci probudím nebo při zvláštní příležitosti, ale nedá se to vůbec srovnat s minulostí!) Žádné deprese nebo manické stavy. Konečně po těch letech jsem se dočkala plného uzdravení/zaléčení, kdy se cítím opravdu jako normální, běžný člověk s normálním životem. Už je to rok a půl a stále si zvykám, že jsem už “normální” a děkuju za tento zázrak každý den. :-)

Proto přeji všem, co jsou na cestě za uzdravením, mnoho sil a mnoho trpělivosti, není to tak, že mávnutím kouzelného proutku se člověk uzdraví, ale kdo v to uvěří, tomu se pak dějí zázraky.

Mějte se krásně a moc zdravím,

Vaše Katka