Nahoru a dolů

Braní antipsychotik má samozřejmě i vedlejší negativní účinky, ostatně jako u každých léků. U mě se naštěstí vyskytlo hlavně přibírání na váze. Říkám schválně naštěstí, protože mohou být i daleko horší účinky, například když budete mít něco se srdcem, apod.

Nabírání váhy je jeden z nejčastějších vedlejších účinků antidepresiv nebo antipsychotik. Tak to prostě je. Rychle nabíráte, velmi velmi pomalu shazujete. Do toho nekontrolovatelné chutě na jídlo, u mě především na sladké nebo fast food typu “mekáč” a jiné.

V roce 2014 jsem začala brát medikaci a kvůli dvěma lékům jsem během krátké doby, opravdu během tří měsíců přibrala 35 kg. Bylo to na zlomu podzimu a zimy a na Nový rok už ze štíhlé holky byla pěkná kulička! :-D Ke všemu zdravotní stav byl lehce kolísavý, i když už jsem byla zaléčená, vím, že hlasy byly občas pořád, ale ne tak intenzivně.

Samozřejmě nejvíc si toho všímalo moje nejbližší okolí, tedy rodiče a kamarádi. U kamarádů to bylo v pohodě, nikdo mě za to nešikanoval, naopak byli milí a chápali to, že to je bohužel následek mých léků. Chodila jsem hrát i rugby, to bylo po celou dobu mojí nejvyšší váhy, také jsem k tomu veslovala s mojí nej kámojdou Dášenkou, vášnivou veslařkou a chodila na výlety.

Bohužel kdo to špatně nesl jsem nebyla já, ale moji rodiče. Neustále jsem měla na talíři, ať se na sebe podívám, že jsem tlustá, ať s tím něco dělám, že budu mít cukrovku, až budu stará budu mít artrózu a nebudu chodit, atakdále. Podpora nic moc, naopak to byla velká demotivace a kritika, ale jak mi vždycky říkají, mysleli to se mnou dobře. Každopádně takový styl “podpory” moc nefungoval.

Pak přišla nová epizoda s léky, v období Velikonoc v roce 2016 jsem od kamarádky dostala na vyzkoušení nové léky, kdo četl minulý příspěvek (Medikace), mohli jste se tam dočíst, že jsem začala samovolně vysazovat antidepresiva. Což se stalo, ale zároveň jsem začala brát léky nové, které mi zabíraly na moje agresivní myšlenky. Potom mi je i doktor na moje naléhání vyměnil, ale měla jsem moc nízkou dávku, všechno se to pomíchalo a já se dostala znovu do nemocnice do Bohnic.

Díky pravidelnému stravování a výměně léků jsem zhubla v nemocnici během tří měsíců hospitalizace krásných 10 kg. Šlo to samo, jedla jsem i sladké, ale ne moc, do toho jsem chodila na procházky po areálu a bylo to.

Váhu jsem si úspěšně držela, plus mínus stejnou až do konce roku 2018. Tam nastal nový přelom a opět související s léky. Na moji žádost jsem s paní doktorkou začala vysazovat léky úplně, jak bylo mém velkém přání být zdravá i bez medikace.

Začala jsem se stravovat velmi málo, protože jsem měla stažený žaludek, a nemohla jsem pořádně jíst. Takže jsem začala znovu hubnout a během dalších tří měsíců jsem zhubla 12 kg. Zajímavé, že vždycky mi na změnu stačily tři měsíce :-) a změna léků.

Okolí to hodnotilo velmi kladně. Rodiče mě chválili, ale nikdo už neviděl, že mám zase hlasy a rozjetou psychózu, já sama neměla nadhled a do toho jsem byla přesvědčená, díky jednomu společenství, že je normální, když se mi znovu objeví příznaky nemoci, ale když se budu napojovat na boží energii, tak se nemoc zlomí a budu zdravá...Neptejte se, jak jsem se k tomu společenství dostala, ale byla to opět ezoterika a jak jsem uvedla několikrát, ezoterika mi přivedla do života jenom samé problémy.

Pak když to už bylo k nevydržení, jsem se dostala znovu do nemocnice, tentokrát jsem šla do NUDZU (Národní ústav duševního zdraví) v Klecanech za Prahou. Další tři měsíce jsem byla hospitalizovaná a hlídala si váhu a dostala jsem jedny nové léky.

Po propuštění se mi začaly léky zase navyšovat, ale tentokrát jsem nepřibírala hned, jako jsem to měla na začátku, ale postupně, pěkně každý měsíc pomalu, kilo po kilu. Sportovala jsem, ale zvyšování léků mi zvyšovalo i váhu.

Teď, v roce 2021 mám zpátky 13 kg nahoře a stále to stoupá. Aby bylo jasné, nejvyšší váhu jsem měla 97 kg a nejnižší po hubnutí 74 kg. Teď se blížím pomalu, ale jistě opět k 90 tce. Už jsem zbystřila, že musím vážně něco se situací udělat, protože to zavání průšvihem. Snažím se poslední dva měsíce něco s váhou dělat, jíst míň sladké, mít režim a hýbat se. S pohybem to mám dobré, každý den nachodím někdy až 10 km, nebo si jdu zaběhat, je jaro a začneme zase veslovat, vytáhla jsem kolo, na kterém můžu jezdit.

Ale bohužel mi hubnutí absolutně nejde, a naopak vždycky ztroskotám na stravě, a dám si zmrzlinu na snídani, a pak klidně i po večeři.

Proto jsem se rozhodla, že se obrátím na odborníka. Na výživového specialistu, doktory nebo trenérku. Pochopitelně moje psychiatrička o problému ví a chceme to řešit teď, když k ní půjdu na kontrolu, což je za chvíli.

Možná bude potřeba upravit léky, nebo nevím, co mi paní doktorka poradí, ale sama to nezvládám. Potřebuju si nechat pomoct.

Samozřejmě nejdůležitější je, že mám v pořádku psychické zdraví, ale nesmí se podceňovat i zdraví fyzické. Mělo by to být krásně v rovnováze. Za mě nemusím být nějaká fitness modelka, klidně budu trochu stále “fat”, ale “fit”, což pro mě znamená, nevadí, když budu mít pár kilo navíc, ale budu sportovně založená a nebude mi to ve sportování bránit a nebudu tolik zatěžovat pohybový aparát. Nemusím být hubená, ale tak akorát, abych v pohodě zvládala sportovní aktivity a mohla si říct, takhle je to super. Ráda bych jedla zdravě, aby byla strava pestrá a bohatá na živiny a ne se zaplácnout sladkým, když bych měla mít plnohodnotné jídlo. Je to hlavně o zdravém životním stylu, který bude udržitelný i do budoucna. Nechci jen nějakou redukční dietu, kdy zhubnu několik kilo, a pak bych to zpátky zase nabrala. A hlavně, já dietu držet neumím, pár pokusů bylo, a bez úspěchu.

U mě hrálo vždycky roli změna léků, teď ale vím, že léky brát budu až do konce života, mám nastavenou dobrou léčbu, možná nějaká menší úprava bude možná, ale nejdůležitější bude jak si to srovnám v hlavě, a že to nevzdám i když to nepůjde hned a neodradí mě to od mého cíle. Důležité je si věřit, že to nakonec dokážu a nechám si pomoct i zvenčí (odborník, fitness trenér). A

budu věřit a budu i trpělivá a vytrvám, dokud se váha a situace nezlepší.

Je to výzva, ale jedná se o moje zdraví, takže do toho zainvestuji jak svůj čas a energii, tak i peníze, protože to samozřejmě něco stojí, ať už potraviny, které budu nakupovat, nebo nastavený jídelníček na moji míru od odborníka.

Sice se mi doposud nedařilo, ale určitě se to brzy zlomí, držte mi, prosím, palce. Budu je potřebovat!

Nebude to lehká cesta, ale bude stát za to! :-)

Děkuju moc mým kamarádkám za podporu (hlavně Barča a Dášenka, však vy víte, holky moje) a všem lidem potýkajícím se s podobným příběhem moc fandím, nevzdávejte se!!

Přeji všem úspěšný týden a hlavně mnoho zdraví,

Vaše Katka

Na závěr sem hodím pár fotek z cesty:

rok 2015, "ragbistka":