Na úvod

Už je to něco málo přes rok, kdy jsem se bavila s kamarádkou co bych mohla pro sebe udělat. Cítila jsem se pod psa, možná, že to taky bylo způsobené tím, že jsem se léčila v nemocnici, protože se mi spustila opět moje nemoc a já se musela znova nechat hospitalizovat a bylo mi tam z toho ouzko.

Ale spíš to souviselo i s tím, že díky relapsu (znovuvzplanutí nemoci) jsem si připadala, že jsem nic v životě nedokázala, protože jsem opět zklamala a místo úspěchu, že jsem nemoc porazila, jsem stála znovu na začátku. Myslela jsem si, že budu zdravá bez léků, byl to můj vysněný cíl, a dlouho jsem se držela a snad to dokonce i vypadalo, že se z toho dostanu a léky odhodím. Paní doktorka mne samozřejmě varovala, že nemoc vypukne, ale nevěřila jsem jí. I přes to jsem to chtěla zkusit...

Musím říct, že když se zpětně ohlédnu, bylo to vlastně všechno k dobru. Posunulo mě to dál, změnili mi léky, po kterých opravdu nemám poprvé za dobu svojí několikaleté léčby žádné příznaky nemoci a vnuklo mi to nápad napsat blog, nějaké články, příspěvky o sobě a co mě zrovna napadne, aby se to dotklo těch lidí, kterým se moje tvorba bude líbit a hlavně, že kdyby alespoň jednomu člověku moje povídání pomohlo, tak by mi to stačilo k plnému uspokojení a radosti.

Proto doufám, že se moje snažení odrazí v těch lidech, kteří to potřebují. Nejenom v nich, ale samozřejmě může moje tvorba inspirovat kohokoliv.

Přeji Vám příjemně strávený čas na tomto blogu.

Mějte se hezky, opatrujte se a vše dobré,

Vaše Katka