Jak to začalo

Už v pubertě, kdy mi bylo 17 let mi propukly psychické problémy. Sama jsem si to v té době nepřiznala, měla jsem za to, že psychické problémy mají “slabí” lidé a za tu jsem se nepovažovala. Bylo to pošetilé, já vím, ale takto jsem to vnímala. Jedna moje dobrá kamarádka mi říkala opakovaně, že to nesouvisí kdo a jaký člověk je, ale že je to nemoc. Moji rodiče mi zase nevěřili, že mi něco je, chodila jsem sice po doktorech, protože se k mým depresím přidaly i problémy fyzické, a to konkrétně se žaludkem, ale nikoho z dospělých nenapadlo mě vzít k psychologovi či psychiatrovi. Musela jsem ten půl rok, co mi bylo permanentně zle nějak přetrpět. A dál jsem fungovala celkem bez problémů, až zase v 19 letech, kdy jsem maturovala se problémy opět vrátily.. V ten moment jsem prozřela, stalo se to na horách, kde se mi udělalo zase špatně a já ten den celý téměř probrečela. Pak jsem si v sobě uvědomila, že kamarádka měla celou dobu pravdu a souvisí můj zdravotní stav s psychikou. Zašla jsem si k psychologovi a nechala si od jedné naší známé předepsat antidepresiva.

Odmaturovala jsem a vydala jsem se do světa. Jela jsem do Anglie, moje maminka totiž měla svoji jednu dobrou přítelkyni, co se provdala za Brita a žila v Maidenhedu, což je městečko nedaleko Londýna.

Přijela jsem za ní a hned jsme si padly do oka. Nějaké dva týdny jsem bydlela u nich a během té doby jsme obcházely restaurace a hotely, abych si našla práci jako servírka. Mám totiž vystudovanou hotelovou školu v Praze. Pomáhala mi úplně se vším a za to jsem jí byla moc vděčná.

Nakonec jsem uspěla v jednom hotelu ve Windsoru, který byl asi 20 minut autem od Maidenhedu. Má tam sídlo britská monarchie. Je zde hrad, který je druhý největší obývaný hrad na světě a královna do něj často jezdí se svojí rodinou.

Lucka, moje dobrá duše z Anglie.

Anglie byla dobrá škola do života a já na tuto dobu moc ráda vzpomínám, nebylo to ze začátku jednoduché, stýskalo se mi, ale pak to člověka většinou přejde a má se dobře. S Luckou ( tak se jmenuje ta kamarádka) jsme zůstaly dobré přítelkyně až dodnes.

V Anglii se udála ale ještě jedna podstatná věc, vlastně nejdůležitější ze všech… a to, že jsem objevila na jedné stránce, jen tak náhodou, web o andělech. Zaujalo mě to a pátrala jsem po internetu nějaké informace. Vykoukla na mě knížka o andělech od irské spisovatelky Lorny Byrne, která je v dnešní době velmi známá.

Strážný anděl, kterého máme podle Lorny úplně každý.

Po navrácení z Anglie jsem si knížku koupila a celou přečetla jedním dechem. A bylo to. Díky téhle knížce jsem se dostala k Bohu. Byla to dlouhá a hodně trnitá cesta než jsem se dostala k víře, ve které se nacházím teď, a to je život v Kristu.

O té cestě bych se ráda rozepsala v dalším příspěvku, nechci, aby byl článek moc dlouhý a je to téma na povídání na mnoho hodin, takže mu chci věnovat větší prostor. Dozvíte se tam například proč není Lorny knížka dobrá, ač mě přivedla k víře. Jak jsem se dostala skrze šamanství ke křesťanství a další..

Rozhodně mi knížka od Lorny převrátila život vzhůru nohama a bylo to to nejlepší, co mě v životě potkalo.

Přeji Vám požehnané dny a budu se těšit zase příště.

Vaše Katka