Ayahuasca 1/2

Neboli liána duše. Psychotropní nápoj z pralesní liány znají amazonští šamani už po tisíce let. Je mezi nimi považován za náboženskou svátost.

Prostřednictvím tradičního ayahuascového rituálu se podle peruánských šamanů dá dosáhnout hluboké spirituální zkušenosti. Obliba této metody se stále zvyšuje, je ale potřeba k ní přistupovat s rozvahou a dostatečnými informacemi.

Když jsem objevila stránky o šamanech v Peru a nápoj s kterým spolupracují a díky kterému člověk dojde k sebepoznání a duchovnímu rozvoji a rozvoji mimosmyslového vnímání, hned jsem tomu propadla. Nadchla mě představa, že bych do Peru jela a ayahuascu vyzkoušela na vlastní kůži.

Bohužel jsem si o ní nezjistila dost informací. Hlavně jsem nevěděla, že ten, kdo měl v minulosti nějaké psychické problémy a má v rodině diagnózu duševní choroby (což my v rodině máme, nejsem sama), tak by si ji v žádném případě brát neměl.. Protože jinak je to dokonalý spouštěč pro psychické onemocnění.

Do Peru jsem se skutečně vydala, ale sama na vlastní pěst, protože jsem neměla dostatek peněz pro spirituální zájezdy, o kterých jsem se zmiňovala v předchozím příspěvku. (viz. od ezoteriky k šamanství)

Měla jsem obrovské štěstí, když jsem po Peru cestovala a Bůh nade mnou opravdu držel ochrannou ruku. Po příjezdu do Limy jsem okamžitě vzala taxíka a jela autobusem 300 km od hlavního města (nechtěla jsem v něm vůbec zůstávat, protože jsem se dočetla všude na internetu, jak je to nebezpečné město, kde se permanentně krade) a jela směrem dolů na jih do místa, kam jezdí i lidé se zájezdem s domněním, že se tam náhodně s nimi setkám a i s člověkem, který zájezdy pořádá.

Ubytovala jsem se v hostelu u jedné rodiny, na kterou jsem narazila díky 12 - leté holčičce, kterou jsem potkala na ulici a přivedla mě k nim domů. Rodina byla početná a hlava rodiny byla asi 45 -letá žena a jmenovala se Olga. Během dvou dnů si mě rodina natolik oblíbila, že mi nabídli, abych u nich zůstala zadarmo bydlet.

Nebudu muset platit za jídlo, za nocleh, prostě vše zadarmo..Takovou nabídku jsem samozřejmě nemohla odmítnout. Ke všemu mi jeden den koupili lístek na hotel, kde se konala diskotéka. Starali se o mě jako o vlastní a já si užívala klid a pohodu a zapomněla jsem na to, že jsem se s někým vůbec chtěla sejít.

Byla jsem se na jeden den podívat i na známou Nazcu, kde jsou na planinách zobrazené vzorce, o kterých se pramálo ví, proč tam jsou a kdy vznikly. Peru je celkově tajuplná země, ale s velmi milými lidmi.

Nicméně po 3 týdnech jsem cítila, že se musím posunout dál. Lákalo mě to do And na sever, kde jsem věděla, že se nachází jeden šaman od organizátora seancí v Peru a riskla jsem to a vydala se na cestu.

Rozloučila jsem se s mojí úžasnou rodinou a šla jsem vstříc novému dobrodružství.

Přijela jsem do města Huaraz. Severně od Limy cca taktéž 300 km od hlavního města.

Tato fotka byla pořízena z městečka Huaraz

Byl to “trochu” teplotní rozdíl od pouště do vysokých hor, kde pršelo a byla hrozná zima.

V Huarazu jsem nezůstala moc dlouho a vyjela jsem malým autobůskem do malé vesnice, kde jsem předpokládala, že bude bydlet zmíněný šaman. Cesty jsou opravdu neudržované v místech kde jste téměř 5 tis. m.n.m, je to jen bláto, kameny a hlína. Ale ta krása. Ty hory, klikaté cesty, měla jsem hromadu nádherných fotek, ale jelikož jsem svůj disk vždy používala na jiném počítači, tak jsem si stáhla vir a všechny fotky se smazaly, a že jich nebylo málo, měla jsem asi kolem 1 tis. fotek z celého cestování, ale ani jedna se nedochovala. I když mám vlastně asi 8 fotek, protože ty jsem poslala v té době jednomu kamarádovi přes e-mail.

Po pár hodinách jsem dorazila do vesnice. Zažila jsem si tam vysokohorskou horečku a i se mi udělalo strašně zle od čočky, kterou jsem si koupila na ulici od jedné staré babičky. Ta noc byla opravdu šílená a tak fyzicky zle mi dlouho nebylo.

Jinak je jídlo v Peru boží, levné a tak strašně dobré! Hlavně vynikající vydatné polévky a skvělá rýže.

Ptala jsem se pak místních, kde šaman bydlí a řekli mi, že je někde pryč a vrátí se za pár dní. Zůstala jsem tam asi týden a já se s šamanem seznámila. Jak v prvním případě, tak i s ním jsem se setkala na ulici a pozval mě k sobě domů, když jsem mu řekla odkud jsem, protože Českou republiku znal. On se znal totiž s tím organizátorem… ale jak jste si všimli, nechci nikoho jmenovat. Z osobních důvodů, tak doufám, že mi to prominete :)

A tady bych zakončila první povídání o tom, jak jsem se dostala k Ayahuasce. V dalším příspěvku popíšu samotný rituál, co se mi při něm dělo, jak jsem se na něj připravovala a jak jsem se seznámila s dalšími šamany.

Mějte se tedy hezky a přeji Vám vše dobré do tohoto týdne.

K.